Uprostřed Prahy, přímo před budovou Národního Muzea, je jedno z nejodpornějších a nejvíc hnusných míst nejen v Praze, ale minimálně ve Střední Evropě. Václavské náměstí, Václavák, Trafouš, Trafalgar. Ve šťastnějších dobách Koňský trh.
Údajně se má jednat o kulturní a obchodní centrum Prahy. Rozhodně to není náměstí – náměstí je místem, kde probíhá městský život, kde se dá v klidu zastavit, posadit se v kavárně s přáteli nebo se klidně dívat do výkladů. To na Václaváku možné není. Desítky let bylo toto prostranství svědkem mnoha významných historických zvratů a dějů. Denně je pak svědkem toho, jak tady feťáci okrádají nebo jen napadají kolemjdoucí, černoši a Albánci kšeftují s drogami, šlapky všech pohlaví bojují o zákazníky a opilci zvrací na každý volný roh. Na necelých sedm set metrů délky a šedesát šířky se soustředí tolik hnusu, že to snad odporuje fyzikálním zákonům. A rozlézá se to do všech směrů, jak do přilehlých ulic, tak podchodů metra.
Snad je to tím, že Václavák nejen že není, ale nikdy ani nebyl skutečným náměstím. Není tu kostel, radnice ani třeba kašna. Bylo to tržiště. Prostranství, kde se obchodovalo s koňmi. Asi proto se tu daří novodobým handlířům, podvodníkům a zlodějům. Mám dobrou paměť, bylo to tak i za socíku.
Tomu místu nepomohou nikam nevedoucí diskuse, jestli tu mají či nemají být tramvaje, zda sem smí vjet auta, nebo jak mají vypadat prodejní stánky. Špína ve všech podobách je tady zapuštěná tak hluboko, že dokonale impregnovala každou dlažební kostku. Václaváku pomůže snad jen povodeň nebo ničivý požár.
Jen malý podotek k panu primátorovi Hudečkovi. Problémem Václavského náměstí nebyla a není automobilová doprava jako taková. Problém je v tom, že náměstí v horní části je průjezdné, což z něj dělá atraktivní trasu pro pasáky, dealery a podobnou verbež. Než zcela zavírat části náměstí, pomohlo by uzavřít vjezd na náměstí v horní části a umožnit přitom netranzitní obsluhu a zásobování.
