O nenávisti

Od pondělka letí českým internetem fotografie spolku HateFree. Jsou součástí kampaně Jsme v tom společně, odkazující na fenomén, se kterým jsem delší dobu konfrontován.

Od roku 2007 mi v e-mailové schránce končí vzkazy od těch, kteří mají potřebu se vyjádřit k projektu a stavbě tunelu Blanka. Většina z těch vzkazů je samozřejmě věcných a slušných; jen asi 5 % z nich není na hraně, ale daleko za hranou slušnosti.

„Vy hajzlové, měli byste pochcípat, stavíte to za prachy nás všech a s Bémem jezdíte po světě!“

„Vy kurvy, lidi nemaj prachy ani na léky a pražáci si staví tunel!“

„Přeju vám, abyste někdo dostal rakovinu, zasloužíte si to.“

„…ste postavili tunel, co by podle ceny měl vést aspoň na Gibraltar, všichni z toho máte baráky a teď do toho teče. Uvědomte si, že lidi nejsou blbí existují seznamy kdo se podílel. Všechny budem jednou soudit…“

Autentický záznam. Obyčejní lidé? Slušní Češi? Možná někdo od sousedů?!

Samozřejmě, kdo z nás někdy neřekl nebo nenapsal o někom, že je s prominutím blb či zmrd, a myslel to přitom upřímně. Není to pěkné. Člověk si takovou emocí jistě nevylepší karmu, ale toto je přece jenom trochu jinde. Nenávist je děsivá v tom, jak je bezohledná a sebestředná. Najednou víme jistě, že soused má tlustší prase, protože krade. Víme, že nás ostatní ohrožují a upírají nám práva, a nedochází nám, že se sami chováme přesně tak. Řada populistů v politice a na jejím okraji toto velmi dobře ví. Pracují s touhle odvrácenou stranou lidství a snad ani netuší, co to může způsobit. Nebo si toho vědomi jsou, a pak jim patří, aby je ta vlna jednou smetla jako první. Podívejte se na demonstrace všech těch českých matek, občanů, brojících za naši kulturu a bezpečnou zem, holešovských výzev. Uvidíte čirou frustraci, a radost z toho, že ji máme konečně kam popustit.

Náš národ nemá potenciál k tomu, aby dobýval a podroboval svět silou. Náš národ má, bohužel, jedinečný potenciál k závisti, primitivní nenávisti, davovému fangličkářství a velice vynalézavému sadismu. Kolik z těch, kteří brojí proti islámu, jenž „upírá práva ženám“, čas od času raději neslyší řev za zdí, kde právě soused tříská svoji manželku? A ještě se směje tomu, že čas od času má facku dostat každá? Pěstujeme si nejen nenávist, ale i umění zavírat před ní oči a bagatelizovat její projevy. Kde je hranice toho, co je snesitelné. Popřát někomu smrt na rakovinu, slíbit, že ublížím jeho dětem, nebo tleskat tomu, když to celé dělá někdo jiný?

Nemusím souhlasit se vším, co HateFree propaguje. Ani s tím nesouhlasím. Navíc je mi ten jejich spolek vlastně stejně odporný, jako ty opačně smýšlející davy. Nemusím milovat všechny, kteří se v jejich kampani objevili. Ale v jednom s nimi souhlasím. Pokud se všudypřítomnou agresí a nenávistí v naší společnosti něco neuděláme, velice brzy se nám to vrátí způsobem, který jsme v naší zemi už tolikrát zažili.

Jak by řekli v Sudetech: „Odsun? Ne, raději knihu…“

Když jsem četl výtečnou knihu Vyhnání Gerty Schnirch, několikrát mne napadlo, co asi Kateřině Tučkové chodí za pěkné maily...

Když jsem četl výtečnou knihu Vyhnání Gerty Schnirch, několikrát mne napadlo, co asi Kateřině Tučkové chodí za pěkné maily.

Menu