Lidstvo ve své historii dospělo k řadě více či méně převratných objevů a vynálezů. Kolo, písmo, tkalcovský stav, konzervace potravin nebo antibiotika, to vše vždy posunulo vývoj dopředu. Dnes už ani nevíme, komu můžeme za tyto objevy děkovat. Vnímáme je jako samozřejmost a neumíme si bez nich náš svět představit. Jak by vypadala naše civilizace bez znalosti písma?
Žádný vynález za posledních 500 let nedal lidem tolik svobody a zároveň neumožnil takový individuální i společenský pokrok, jako konstrukce a masové rozšíření automobilu. Díky automobilu máme svobodu volného pohybu, můžeme snadno cestovat, organizovat svůj život, máme maximální možnost volby, co, kdy a kde budeme dělat. A právě ona svoboda je něco, o co se nás snaží vybraná skupinka lidí postupně připravit.
Všimli jste si, kolik se v posledních několika letech objevuje omezení a restrikcí pro dopravu i pro parkování? V obytných čtvrtích zanikají parkovací místa bez náhrady, v rozbitých a neudržovaných ulicích přibývají další a další retardéry a třicetikilometrové zóny. Musíte si kupovat parkovací kartu, aniž by vám někdo dal možnost opravdu zaparkovat, a samozvaní spasitelé lidstva a sociální inženýři zavádějí rétoriku, že každý rozvoj je automaticky špatný a automobil ze všeho nejhorší.
Obecně je chybou, že necháváme o individuální automobilové dopravě rozhodovat lidi, kteří sami deklarují, že autem až tak moc nejezdí, že jej používají jen z donucení a v tom nejlepším případě, že jej nemají vůbec. Tak já tu také nepíši o windsurfingu, protože žádný surf nemám a o surfování nic nevím. Tak nemám potřebu ani drzost rozhodovat o tom, jestli se bude na našich jezerech a rybnících jezdit na prknech, nebo ne. Proč potom o automobilové dopravě mluví a rozhodují lidé, kteří jí nerozumí a dokonce veřejně deklarují odpor k ní? Dává to smysl?
Velkou roli v tomto hraje samozřejmě závist. Typicky český povahový rys, struna, na kterou dokáže levicový politik zahrát dřív, než zvládne chodit, číst a počítat do deseti. Oni mají auta, my je nemáme, my máme jen kola. Tak šup šup, všichni do sedel a kdo nevystoupí z auta sám, toho donutíme litovat. Že chceš podnikat? Zásobovat obchod? Dovézt nákup rodičům v důchodu? Nezajímá nás to. Se stim smiř.
Nepopírám, že civilizace je na rozcestí a že musíme hledat cestu, jak vytvořit a udržet životní prostředí dobré pro život. Ale není cestou zastavit a vrátit se. Dát mat automobilu znamená dát mat civilizaci a plnohodnotnému životu. Automobily řídí v podstatě stejní lidé, jako ti, kteří chodí po chodnících. Mezi řidiči je úplně stejné procento bezohledných arogantních blbců, jako mezi chodci, cyklisty, lyžaři nebo chovateli křečků.
Pokud sledujeme nějakou dobu počínání všech možných aktivistů, neziskovek a bojovníků za lepší svět, nemůžeme nevidět širší souvislost. Postupným okrajováním možností se stahuje síť, která plíživě zastavuje rozvoj a vytlačuje ty, pro které je volnost a svoboda konání životní nutností. Strach z individuální svobody obyvatelstva měli všichni, kdo to s lidmi mysleli tak dobře, že po nich nakonec zůstaly masové hroby.
Mysleme na to, až nám budou chtít zavřít ulici, kterou denně jezdíme nebo kde jsme zvyklí parkovat.
