Zpátky do školy: 1. díl

Od chvíle, kdy jsem se přihlásil do přijímacího řízení jsem tušil, že si budu muset oprášit alespoň něco z toho, co jsem se učil k maturitě. Učení samotnému jsem od té doby neodvykl; dělal jsem několikeré státní zkoušky, učil jsem se ale vždy spíše praktické věci. A dělal jsem praktické věci, naučil jsem se vypouštět z paměti věci, které nejsou aktuálně k potřebě. Bohužel.

Hned na začátku jsem si koupil knihy s přehledem středoškolské matematiky. Prohlížel jsem si je s respektem, a aby se zbytečně nepoškodily, uložil jsem je na noční stolek a několik měsíců kolem nich pečlivě utíral prach. Byly pečlivě chráněny proti ohmatání, protože doma nemáme látkové rukavice, nikdo se jich až do konce června nedotkl. Teprve po zápisu jsme pochopil, že nastal jejich čas. Uložil jsem je pod polštář, aby se obsah během spánku přemístil do hlavy, Marně.

Jímán neblahým tušením jsem otevřel první díl, a začetl se do kapitoly o matematické logice. Výroky, kvantifikátory, množiny, to ještě šlo. Potom jsem otočil stránku, a narazil jsem do zdi. Rovnice, nerovnice, funkce, vektory, posloupnosti, kombinatorika, statistika. Dostával jsem se do stavů, kdy jsem měl sto chutí napsat na školu, kam mne právě přijali, že jsem onemocněl vážnou formou horečky omladnic, a ke studiu proto nenastoupím.

Zapomněl jsem na vlastní hrdost i pohodlnost, a našel jsme si doučování. Střední Evropu ovládla nebývalá vlna veder, a já po příchodu z práce denně sedal ke stolu se sbírkou úloh, blokem, tužkou a kalkulačkou, a počítal další a další příklady. S pocity středověkého horníka jsem sledoval nepatrné žilky pozůstatků středoškolského učiva uvnitř mojí hlavy. Pomalu jsem se rozvzpomínal na takové věci, jako jsou logaritmy nebo rekurentní posloupnost. Pokaždé, když jsem něco z toho podruhé v životě zavnímal a pochopil, měl jsem radost jako parchant u stromečku. Ono nejde ani tak o to, že by teoretická matematika ze školních osnov byla zbytečná. Jen se s ní člověk setkává v mnohem praktičtější podobě. A návrat k té teoretické formě trochu bolí.

Zítra ráno jedu poprvé do školy. Mám pocit, že to nebude tak úplně jednoduché.

skolacka

Bože můj, jak já jí rozumím…

Menu