Typografie

V jednadvacátém století, které je dobou mobilní komunikace a počítačů, si ani neuvědomujeme, že dnes a denně bereme do ruky produkt vynálezu, který svým významem předčí všechnu tu špičkovou techniku. Je to kniha. Pro nás tolik „obyčejná“ kniha, která v patnáctém století vystřídala do té doby pracně rozepisované manuskripty, a stala se – dnešním jazykem řečeno – progresivním nosičem informací.

Nejkrásnějším dílem Božím je svět, všeliké neviditelné Božské věci viditelně ukazující. Nejkrásnější je naše duše, jíž je dáno, myšlením zobrazovat v svém nitru svět i věci veškery. Nejkrásnější je řeč, jejíž pomocí vmalováváme všeliké obrazy své duše v duši druhého. Nejkrásnější je písmo, jímž zachycujeme
a natrvalo upevňujeme řeč, samu o sobě prchavou a pomíjející, a jímž jako bychom ji zadržovali, aby trvala. Nejkrásnější jsou knihy, písmem ladně sestavené, jimiž zpodobenou moudrost posíláme lidem, místně či časově vzdáleným, ba dokonce i pozdnímu potomstvu. Nejkrásnějším darem Božím je vynález tiskových liter, jimiž se knihy nesmírně rychle rozmnožují.

Zkusme si představit, jaký význam měl vynález knihtisku ve světě, kde každá kniha musela být ručně rozepsána v klášterní dílně, kde každé písmenko, každá stránka musela být nesčetněkrát opsána. Co kus, to originál. Do tohoto světa vstoupila technologie umožňující mnohanásobné otištění knižního díla během nesmírně krátké doby. Výroba knih a sazba obecně se stala řemeslem a uměním v jednom. Staletí postupného vývoje utvořila tradici, která byla téměř zničena až koncem dvacátého století.

A pak tito všichni pracujíce vzájemně vykonávají jakoby hračkou podivuhodné dílo, lidem kdysi nepochopitelné, jen když mají všichni to, čeho je přitom potřebí, jednak odborné znalosti zbystřené praxí, jednak vytrvalou pozornost a píli. Znalosti: poněvadž třebaže je knihařství řemeslem, je nejsubtilnějším uměním, skládajícím se z přečetných maličkostí, na něž nutno dávat dobrý pozor. Pozornost a píli: poněvadž zde, kde se stýká tolik maličkostí, velmi snadno se něco přihodí, co by dílo rušilo, kdyby se nebdělo.

Dnes možná chápeme knihu jako spotřební zboží, a jediné chyby v sazbě, kterých si všímáme, jsou některé chyby gramatické. Co však většina čtenářů nevnímá je úpadek typografie jakožto umění vizuální komunikace. Všimli jste si někdy při čtení knihy nebo časopisu, jak se vám text špatně čte? Jak se ztrácíte v řádcích, nevnímáte jednotlivá slova, musíte se vracet stále zpátky na začátek, a jak vás vlastně čtení namáhá?

Tolik ve všeobecnosti o tom, jak se tisknou knihy vůbec. Jestliže by se naskytla otázka, jak vznikají knihy dobré, bude třeba říci, že je žádoucí za prvé rozumně sepsaný rukopis, hodný světla a nikoli tmy; na druhém místě elegantní typy; na třetím čistý papír; na čtvrtém pak pozorná práce, aby vše až do poslední čárky bylo zřetelné, rozlišené a správné.

Když jsem se před několika lety začal věnovat práci v grafických programech kde jsem pracoval s textem, všiml jsem si, jak málo se dnes ví o historických pravidlech v typografii. V mnoha případech nebyla rozhodujícím pravidlem pro práci znalost oboru, ale znalost „práce s počítačem“. Dnes téměř neexistují korektoři, nekontroluje se správnost obsahová, ani formální. O to větší mám radost, když se v praxi setkám s grafickým studiem, které produkuje typograficky čistou práci.

Po celou dobu, kdy se mi pod rukama střídaly různé programy, různá práce a postupně se zvedala laťka úrovně kvality kterou jsem musel nějakým způsobem překonávat, zjišťoval jsem, že pro práci v Illustratoru nebo inDesignu musím znát totéž co sazeč před sto lety. Že práce s písmem je víc než jen řemeslo. Že každé písmo má svou zvláštní duši kterou musím poznat a naučit se s ní vyjít.

citace: Jan Amos Komenský – Opera Didactica Omnia

Štítky: typografie