Ochrana a bezpečnost v podzemí

Při návštěvách podzemního světa bychom měli mít na paměti, že se jedná o velmi specifické prostředí, ve kterém platí specifická pravidla. K tomu, abychom své exkurze pod povrch země přežili ve zdraví, a abychom po sobě nezanechali nesmazatelné stopy, měli bychom dodržovat pár jednoduchých pravidel jak chránit sebe i podzemí.

Ochrana podzemních prostor

Tak, jako jsou důležité pokyny pro bezpečnost návštěvníků, jsou na místě i zásady k ochraně přírodního i historického podzemí. V úvodu zmiňme dvě důležité skutečnosti: Všechny přírodní jeskyně jsou chráněny podle zákona o ochraně přírody a krajiny – nesmí být poškozovány a ničeny, nejvýznamnější z nich jsou prohlášeny přírodními nebo národními přírodními památkami, či jsou součástí rezervací a národních parků. A dále, všechny památky, archeologické lokality a nálezy jsou chráněny zákonem o státní památkové péči, mnohé podzemí prostory jsou přímou součástí zapsaných kulturních památek, či dokonce národních kulturních památek.

Respektujte, prosím, ustanovení těchto zákonů i konkrétní opatření, uskutečňovaná na ochranu objektů v terénu. Dbejte omezujících opatření na území národních parků, chráněných krajinných oblastí a přírodních rezervací či přírodních památek. Většinou tam bývá zakázáno chodit mimo vyznačené cesty, sbírat, poškozovat a ničit jakékoli přírodniny, skalní útvary nevyjímaje. Téměř všechny podzemní prostory jsou zimovišti chráněných ohrožených druhů naší fauny – netopýrů a vrápenců. Zvláště v zimním období je nerušte (každé zimní probuzení jim ubírá sil a ohrožuje jejich život).

Zachovejte naše přírodní a kulturní dědictví také následujícím generacím! Musíte si uvědomit, že zdevastované podzemí je naprosto neobnovitelné. Svědčí o tom zdevastované jeskyně upravené kdysi na podzemní sklady a továrny, tisíce pahýlů ulámaných krápníků, zapáchající kaly a odpadky v jeskyních a podzemních řečištích. O mnoha cenných jeskyních, které padly za oběť potřebě vyrobit tuny vápna a cementu nemluvě.

A co je také důležité: Jeskynní sedimenty obsahují velmi často mimořádně cenné paleontologické a archeologické vrstvy. Neporušujte je. Jeden jediný úlomek krápníku se tvořil delší dobu, než jste na živu; mnohdy může být centimetr krápníku starší než vaši prarodiče.

Technické památky, jakými jsou třeba i sto let staré dopravní tunely, by měly být chráněny před zničením. Slouží nám více než jedno století, přežily dvě světové války a v posledních desetiletích zažívají souvislou vlnu devastace. Necitlivé rekonstrukce, ale třeba také fenomén graffiti představují pro každou z těch staveb vážné ohrožení. To, že si nevážíme staveb vznikajících v současnosti (všimněme si například, v jakém stavu jsou 20 let provozované stanice metra nebo přístupné části nových tunelových portálů) naznačuje, že zanecháme dalším generacím tuto část průmyslového dědictví ve značně fatálním stavu.

Bezpečnost v podzemí

Pod zemí je stálá teplota, většinou vysoká relativní vlhkost a samozřejmě tma. V jeskyních je po většinu roku relativně chladno, někdy pouhých 7°C, proto vždy bez ohledu na druh podzemní prostory pamatujte na oblečení. Sestupy a výstupy jsou většinou fyzicky náročnější, a tedy jen pro návštěvníky řekněme „zdravější“, tedy spíše v nadprůměrné kondici. Je dobré se předem informovat o charakteru, výškovém profilu cesty a podobně. Pozor dejte také na klaustrofobii z uzavřených prostor (ani nemusíte vědět, že jí trpíte, jeskyně není výtah v paneláku a pocit tlačících tun horniny udělá se slabšími povahami hodně). Nezapomeňte, že se v jeskyni vždy někde umažete a že kvalitní oblečení a obutí musí odpovídat prostředí do kterého se vydáváte.

Většinou není problémem návštěva upravených a elektricky osvětlených sklepení či zpřístupněných jeskyní, navíc v doprovodu profesionálního průvodce. Vždy nás však varuje: pozor na hlavu, na kluzké schody a chodníky, nedotýkejte se elektrických zařízení (ve vlhku nemusí být vždy stoprocentně bezpečná), v žádném případě nekuřte. Nechoďte mimo zpřístupněné trasy, nevzdalujte se od skupiny. A pozor – zvířata, včetně psů, do podzemí nepatří. Jakýkoli problém raději hned oznamte průvodci. Ve zpřístupněných jeskyních jsou podle havarijních plánů připraveni řešit nejrůznější krizové situace a mívají spojení s povrchem. Zhasne-li v jeskyni osvětlení, nepodléhejte panice. Navíc pár minut v naprosté tmě rozhodně umocní zážitek z návštěvy podzemí.

O bezpečnost zpřístupněných jeskyní se starají odborníci, nad kterými dohlíží státní báňská správa. Ne tak bezpečná může být návštěva podzemních prostor, které nejsou pro návštěvníky upraveny a osvětleny. Bezpečnost při jejich prohlídce lze garantovat i nešikovi, pokud se bude řídit několika jednoduchými pravidly.

• Do podzemí nechoďte sami, nebo alespoň sdělte někomu spolehlivému, kam jdete a kdy se vrátíte (popřípadě co má dělat za situace, že se do určitého časového limitu nevrátíte).
• Vezměte s sebou spolehlivé světlo a není-li vás více, tak i světlo záložní (v nejhorším případě svíčku a zápalky).
• Děti do podzemí nepouštějte samotné. Opravdu malé děti (řekněme předškolního věku) a psi do podzemí nepatří, i s ohledem na bezpečnost celé výpravy).
• Dávejte pozor na padající kameny ze skalních stěn a jeskynních portálů (zejména za oblevy), zbytečně se pod skalními stěnami nezdržujte, nikdy nevstupujte na okraje skalních srázů a do labilních sutí.
• Při cestě neznámým podzemním labyrintem si dobře zapamatujte zpáteční cestu (občas se pozorně ohlédněte), z opačné strany jeskynní chodby totiž vypadají úplně jinak. V nejistotě si udělejte značku na zem (nečmárejte po stěnách jako ti před vámi).
• Vezměte si jakoukoli přilbu (nebo jako naši předkové silnou čepici), ale ani s ní raději nevstupujte pod volné kameny a závaly. Nemusela by vám být nic platná.
• Nevstupujte mezi uvolněné bloky, pod visící kameny, závaly a pod shnilou výdřevu, ani se jich nedotýkejte.
• Nepoužívejte nalezená stará lana. Kolik udrží zpuchřelé lano?
• Nevstupujte do míst, kde se vám těžko dýchá.
• V žádném případě se nepokoušejte o objevy rozebíráním zřícených bloků a závalů, ale ani prorážením zdí, vylamováním vrat nebo přelézáním staveništních ohrad.
• Chcete-li své vycházky do podzemí rozšířit o návštěvy náročnějších jeskynních systémů či dokonce o badatelské záměry, spojte se nejprve s některou ze složek České speleologické společnosti.
• Při návštěvě nezpřístupněných podzemních prostor nikdy nezapomínejte, že jeskyně vznikaly přírodními procesy a silami, které jsou stále „živé“ a stále působí („nejživější“ jsou při deštích, oblevě a vyšších vodních stavech – již řada jeskyňářů zahynula v závalech nebo v náhle vodou zaplavených prostorách).
• Zároveň mějte na paměti, že umělé podzemní prostory, zejména doly, zpravidla narušily rovnováhu stabilizovaného horninového prostředí, na což skalní masiv postupně a dlouho reaguje. To znamená, že ne vždy zůstávají stropy pevné, prostory se občas bortí a zavalují, staré výztuže už tak často drží jen samy sebe.
• V podzemí snadno ztratíte orientaci. Až nebudete vědět, kudy vede cesta ven z podzemí, budete ztrácet síly každým pokusem o nalezení cesty, bude pozdě přemýšlet, kde se stala chyba. V podzemí vždy platí – nejprve přemýšlet, potom jednat!!!

Česká speleologická společnost ze svých zkušených a zdatných specialistů organizuje Speleologickou záchrannou službu, která je připravena chránit zdraví a životy všech lidí při nehodě v podzemí. Přivolává se prostřednictvím integrovaného záchranného systému.

Bezpečnost je namístě i v člověkem vytvořených podzemích stavbách, pokud ovšem nejsou primárně určeny pro veřejnost (v metru samozřejmě takovéto předpisy neplatí). Tam, kde je vstup zakázán, by neměl chodit nikdo, kdo není patřičně proškolený, kdo neví, jak prostory vypadají a kdo nemá potřebnou výbavu. Zejména to platí o podzemních stavbách v realizaci a o stavbách, které nejsou monitorovány. Uvědomte si, že v podzemí není signál GSM ani GPS, pokud zde není uměle zaveden. Snadno se dostanete do situace, kdy se ztratíte, můžete se zranit a nedovoláte se pomoci. Pro každého návštěvníka podzemí je největším nebezpečím jeho vlastní lehkomyslnost.

Štítky: podzemí