Minerály a drahé kameny

Při pozorování okolního světa vnímáme jeho jednotlivé složky – živé i neživé. Neživou přírodu pak zcela neprávem považujeme za nezajímavou, nepodstatnou. Neživá příroda, minerály, v sobě skrývají krásu, která se dá srovnat s krásou těch nejúžasnějších květin. Má to ale jeden zvláštní háček. Zatímco květina je krásná na první pohled, drahé kameny svou krásu tají. Snad proto, že jejich nádhera je téměř věčná. Byly vytvořeny nesmírnými tlaky a teplotami při pochodech, které by žádná jiná látka nepřečkala. Kameny se změnily a jejich zprvu nezajímavý vzhled vykvetl do pestré palety barev, světla a lesku.

Nejcennější drahé kameny tvoří nerosty – diamanty, smaragdy, safíry, rubíny. Nerostného původu jsou i polodrahokamy, jako například nepřeberné variety krystalových forem křemene. Za drahé kameny však považujeme i některé látky organické: jantar je fosilní pryskyřice, korál je vápenná schránka mořských živočichů a perly jsou cizorodá tělíska v miskách mlžů, obalená uhličitanem vápenatým a vrstvou perletě.

Lidé odnepaměti zkoumají a sbírají všemožné krystaly a minerály, pro typickou pravidelnost tvarů a nepopsatelnou šíři spektra barev Dnes se jednotlivé druhy řadí podle krystalochemického hlediska do devíti tříd. Minerály jsou látkově jednotné, přirozené součásti pevné zemské kůry. Jejich charakteristickým znakem je homogenní chemické složení a současně typická krystalová mřížka, která propůjčuje všem krystalům (a tak i minerálům) určité fyzikální a chemické vlastnosti.

Souměrnost minerálů odedávna lidi přitahovala. Dokonalá symetrie krystalových ploch jako by zobrazovala skryté přírodní zákony (a také že ano!). Krása světla lomeného fasetami vybroušeného drahokamu nás fascinuje dodnes, a po tisíce let provokuje fantazii badatelů, sběratelů, ale i lidí bažících po bohatství, zájemců o mystiku i milovníků krásy. Fascinace touto nádherou nakonec lidstvo dovedla až k objevu principu stavby minerálů, k objevu vnitřní stavby krystalu.

Po několika staletích zkoumání dnes víme, že jednotlivé chemické součásti (molekuly, atomy, ionty) jsou uspořádány do krystalové mřížky, v níž zaujímají pevná místa, která lze měnit jen v omezené míře. Pro jednoznačné určení minerálu je proto nezbytně nutná nejen znalost jeho chemického složení, ale i jeho krystalové mřížky. Nejen pro jeho klasifikaci, ale pro možnost poznání jeho vnějších vlastností. Můžeme uvést dobře známý příklad grafitu a diamantu – snad ve všech kategoriích zcela odlišné nerosty jsou chemicky zcela identické formy uhlíku s rozdílnou vnitřní strukturou krystalu.

Štítky: mineralogie