Historie

Je součástí každého z nás a jako takovou jsem ji pojal za svého koníčka až v celkem pokročilejším věku. Když mi předtím byla znechucována desítkami letopočtů a nezáživných faktů v rámci školního vyučování, neměl jsem rád snad ani to slovo „historie“. Nyní teprve přicházím na to, že při návštěvách hradů a zámků, starých sklepení, městských rezervací, chrámů a katedrál, tam všude se setkávám se stopami minulosti, které mne nutí se zamýšlet nad tím, co bylo, a zároveň uvažovat nad tím co bude.

Protože historie, to nejsou jen letopočty a suchá fakta. Pokaždé když vstupuji do uliček starých měst, do ambitů gotického kláštera nebo když si prohlížím stránky středověkých manuskriptů, představuji si dobu, ve které vznikly a o které vyprávějí. Nevnímám historii jako abstraktní časový pojem, ale jako osudy lidí, kteří ji psali. Byli to lidé jako my. Měli své naděje, lásky, bolesti a štěstí.

Historie je úžasné dobrodružství vzájemně propletených osudů. Každá epocha měla svá úskalí, fenomény, kladné i záporné hrdiny. Historie, to je fascinující mozaika příběhů o osídlení krajiny, rozvoji vědění i boji za přežití. Každý střípek skládačky zapadá mezi ostatní, a je paralelou k dnešnímu světu, k přítomnosti, kterou dnes prožíváme. I ta bude jednou minulostí. Stane se historií se kterou se budou lidé seznamovat, poznávat ji a soudit tak to, co jsme po sobě na světě zanechali. Náš otisk, naše dílo, naše činy a chování. Jen vztah k minulosti nám může umožnit vyrovnat se s přítomností a připravit se na budoucnost.

Štítky: historie