Zapomenutá místa v české krajině

Rád cestuji a rád se dívám. Kdybych si měl vypůjčit slova architekta Davida Vávry, snažím se hledat šumná místa Čech, Moravy a Slezska. Snad je to v dnešní době staromódní. Cestujeme po celém světě, jsme zvyklí zdolávat hranice zemí i kontinentů a poznávat místa, ležící třeba i na druhé straně planety. Čím dál více lidí zná důvěrně detaily londýnského metra, pařížských bulvárů, řeckých pláží nebo amerických národních parků. Bohužel, poznání vzdáleného je provázeno synergickým efektem. Neznáme věci, které máme doslova přes ulici.

Ne náhodou je naše země nazývána srdcem Evropy. Po staletí kulturního a společenského vývoje západní civilizace se u nás potkávaly vlivy, které daly vzniknout jedinečné architektuře; výjimečné stavby dotvořily malebnou krajinu a výsledek toho vývoje k nám jezdí obdivovat lidé z celého světa. Každé historické období přidalo do tváře naší krajiny charakteristický otisk. Gotika, renesance, nesmazatelné baroko, neopomenutelný romantismus konce 19. století. Několik výjimečných tvůrců, známých i anonymních, vytvořilo krajinu ducha, která nemá obdoby. A my se často tohoto cenného dědictví lehkomyslně zbavujeme, aniž bychom jej uměli docenit. Zakládáme si na tom, že jsme projeli polovinu světa, a mávneme rukou nad ztrátou nevyčíslitelných hodnot naší krajiny.

Zastavujeme stovky hektarů nesmyslnými skladovými areály; ničíme panorama nekvalitní bytovou výstavbou, která se rozlézá kolem každého většího města ne nepodobna rakovinnému nádoru. Chráníme si jen několik nejznámějších památek a přesně vymezených chráněných území. A každý den mizí další a další výjimečná místa nebo stavby v zájmu turistického ruchu nebo komerčních aktivit.

Příklady toho, jak se otisky lidství na krajině projevují i po desítkách let opuštění, nám denně nabízí oblasti bývalých Sudet. Ale Sudety nemusejí být jen v bývalém pohraničí, nebo tam, odkud jsme před téměř sedmdesáti lety vyhnali původní obyvatele. Podobné oblasti opuštěné člověkem leží, nenápadně, po celé zemi.

Jen několik kroků za notoricky známými lákadly Šumavy, v odlehlých uličkách Českého Krumlova, nebo třeba mezi Kouřímí a Kutnou Horou, se dají nalézt místa, která si zaslouží naši pozornost, i přijatelnou míru ochrany. Každé místo, které bylo interpretováno lidským zásahem, získává myšlenku, ducha místa, genia loci. Domnívám se, že zachovat tuto myšlenku pro další generace, by mělo být jedním ze smyslů naši existence.

Štítky: krajina