Na prahu roku 2012
Tak nám končí rok 2011 a začíná rok nový, dlouho očekávaný, jehož příběh byl zfilmován ještě před tím, než se poprvé v kalendáři objevila ta notoricky známá číslovka. 2012. Rok, kdy končí mayský kalendář, rok, kdy jsou očekávány dramatické změny a zvraty. Světem cloumá ekonomická krize, počasí se chová iracionálně, politici ještě iracionálněji, doba vymknutá z kloubů šílí. To je úrodná půda pro vizionáře, náboženské blouznivce, levicové politiky i jiné šílence. Snad všechno lze vidět jako příslib uspokojivé apokalypsy, která má vypuknout každou chvíli. Budou desítky procent nezaměstnaných, ekonomika se zhroutí, zemi zachvátí hladomor, válka o všechno. Už chybí jen kobylky a nakonec ti pověstní čtyři jezdci. Děkuji pěkně.
O stavu lékařském a ranních nevolnostech
Mám od podzimních měsíců problém s ranní nevolností. Přepadne mne pokaždé, když dojedu do práce, a při snídani pročítám internetové deníky. Musím to dělat, patří to k mojí práci, provádět monitoring médií a hledat zmínky o projektu, na kterém pracuji. A někdy v průběhu podzimu mi přestalo chutnat. Po několika minutách cítím, jak se ve mne probouzí nutkání zvracet. Upřímně, hodně dlouho jsem si myslel, že je to tím, že na otvíráku každého z internetových deníků je téměř pravidelně doktor Engel. Ten člověk je totiž tak podivný, že by mu snad měli zakázat vstup před objektivy kamer a fotoaparátů. Po poradě s přítelkyní jsem zavrhl i myšlenku, že jsem těhotný (k takovému stavu pravidelné ranní nevolnosti patří, ale vysvětlila mi, že je s tím vždy synergicky spojeno několik dalších jevů, pro které nesplňuji předpoklady).
Pražské primátorky
V Praze vládl Bém, psychiatr. Bylo to na hlavu. Teď má vládnout Svoboda, gynekolog. No comment. A já, pod dojmem dokonaných povolebních vyjednávání, otevřeně k tomu dodávám: Ano, bude to na píču.
Virtuální zamyšlení
Minulý týden jsem na jedné zahraniční webové stránce našel zajímavý citát: Facebook is to socializing what masturbation is to sex. Nevzpomínám si, že bych na téma sociálních sítí četl výstižnější přirovnání. Postihuje samotnou podstatu tohoto fenoménu, a navíc velmi pěkně ilustruje, v jakém světě jeho uživatelé přežívají.
Krize. A co dál?
Krize, krize, krize. Poslední dva roky se tohle slovo stalo snad nejfrekventovanějším v médiích, v tiskových prohlášeních státních institucí i firem. Slyšíte jej v hospodě čtvrté cenové skupiny, v předsálí kina, na ulici, v metru, zabydlelo se dokonce i v našich domácnostech a pomalu ale jistě leze i do ložnic.
Ekologie & ekologismus
Zkoušeli jste někdy diskutovat s ekologistou, odpůrcem globalizace, bojovníkem za ulice lidem a podobně? Já ano. Je to velice poučné. Nikde se nesetkáte s tak koncentrovanou hloupostí, fanatismem a bezduchou propagandou jako u těchto lidí. V diskusi nepoužívají argumenty. Vymýšlejí si, účelně manipulují se statistickými údaji tak aby to vypadalo že mají pravdou. Lžou. Neustále a pořád. A v okamžiku kdy se dostanou do úzkých – například tehdy, když diskutují s člověkem který se v dané probelamtice vyzná – nazvou jej demagogem, nebo ještě lépe, fašistou. I mne se dostalo tohoto oslovení, a to hned několikrát.
