Spotřebitelův výkřik do tmy
V roce 2008 jsem si koupil tenisky. Značkové. Normálně to nedělám, fenomén značkového zboží mne vždycky míjel obloukem, když nepočítám funkční oblečení do extrémních pracovních podmínek. Ale udělal jsem výjimku. Asi jsem chtěl mít dobrý pocit z něčeho pěkného. Sloužily skvěle, ale po dvou měsících nošení se jim začala rozlepovat podrážka. Neměl jsem pocit, že doba bezvadné služby byla adekvátní ceně téměř dvou tisíc, proto jsem absolvoval návštěvu reklamačního oddělení prodejce. Čekal jsem potíže, ovšem z výsledku jsem oněměl. Milé přivítání, prohlídka závady, vrácení peněz. A právě v tu chvíli jsem pochopil pravidla hry.
