Na prahu roku 2012
Tak nám končí rok 2011 a začíná rok nový, dlouho očekávaný, jehož příběh byl zfilmován ještě před tím, než se poprvé v kalendáři objevila ta notoricky známá číslovka. 2012. Rok, kdy končí mayský kalendář, rok, kdy jsou očekávány dramatické změny a zvraty. Světem cloumá ekonomická krize, počasí se chová iracionálně, politici ještě iracionálněji, doba vymknutá z kloubů šílí. To je úrodná půda pro vizionáře, náboženské blouznivce, levicové politiky i jiné šílence. Snad všechno lze vidět jako příslib uspokojivé apokalypsy, která má vypuknout každou chvíli. Budou desítky procent nezaměstnaných, ekonomika se zhroutí, zemi zachvátí hladomor, válka o všechno. Už chybí jen kobylky a nakonec ti pověstní čtyři jezdci. Děkuji pěkně.
Krize. A co dál?
Krize, krize, krize. Poslední dva roky se tohle slovo stalo snad nejfrekventovanějším v médiích, v tiskových prohlášeních státních institucí i firem. Slyšíte jej v hospodě čtvrté cenové skupiny, v předsálí kina, na ulici, v metru, zabydlelo se dokonce i v našich domácnostech a pomalu ale jistě leze i do ložnic.
