Malináda

Malináda, to je série fotografií, původně ilustrujících stejnojmennou knihu začínající autorky Moniky Petrákové. Každá fotografie má svůj příběh, zobrazuje zcela určitou, předem dohodnutou pasáž textu – větu, část věty nebo jen výrazně emotivní moment v textu. Soubor snímků pak dohromady vypráví základní dějovou linii, skrytou v mozaice krátkých kapitol vracejících se v retrospektivě k zásadním momentům v životě hrdinky knihy. Pro zachování absolutní čistoty vizuálního sdělení byla zvolena forma inscenovaných, technicky náročných komponovaných scén. V nich jsou snímané osoby, předměty i prostředí utvářeny do podoby fotografické inscenace, doslova do podoby divadla živých obrazů.

Lokace: ateliér, byt, restaurace, koupelnové studio, exteriér
Model: Ilona Blašková, David Lukeš, Yohan Z.
Make-up: Petra Hrehorovská
Datum: 7. prosince 2008; 10. ledna 2009

Malináda je příběhem dívky, která se vyrovnává s následky nevydařeného vztahu, umělého přerušení těhotenství i následného rozchodu; s upřímnou otevřeností popisuje nejniternější zjitřené emoce. Je to příběh o tom, jak díky lhostejnosti a bezohlednosti okolí vůči ní samé, se naučí chovat stejně lhostejně a bezohledně k jiným… hlavní hrdinka částečně autobiografického románu je okolnostmi donucena k proměně z naivního téměř ještě dítěte na samostatnou dospělou ženu.

Inspirační zdroje pro zvolenou formu je možno hledat v dílech řady fotografů (za všechny bych jmenoval Dorotheu Langeovou, Gregoryho Crewdsona, Adiho Nese, Danielu Dostálkovou a další). Nekladu si za cíl jejich dílo napodobovat nebo parodovat, naopak, snažil jsem se hledat v jejich práci postupy pro snadný popis nejprostších emocí, které známe, a přesto se většinou zdráháme o nich hovořit nebo je dávat najevo. Na počátku 21. století se ocitáme v technickém světě oproštěném od lidskosti, kdy sdělování emocí je jakoby na obtíž. Je příznačné, že hlavní hrdinka se dozvídá zcela zásadní sdělení od svého partnera pouze prostřednictvím telefonu („Nemá to mezi námi smysl, nikdy jsem tě nemiloval…“). Čím dále lidstvo dospělo po stránce vzdělání a vyspělosti, jako by nás emotivní stránka komunikace obtěžovala. Je snadné někomu ublížit po telefonu, protože nevidíme jeho slzy.

Mojí snahou bylo nalézt cestu k takovému vyobrazení nejzásadnějších emocí, které by bylo jasně rozpoznatelné i bez dodatečné nápovědy. V obrazech jakoby se odrážela jednoduchost piktogramů a reklamních poutačů, které nás doprovázejí na každém kroku. Tohle byla láska, tak vypadá lhostejnost, takhle poznáš zoufalství; návod k použití mezilidských vztahů pro začínající čtenáře.

Menu