Krajina křivek a kontrastů

Broumovská kotlina je kraj, charakteristický křivkami políček a cest, i křivkami barokních kostelíků. Zdejší krajina je těžko srovnatelná s jinými u nás. Rozprostírá se mezi Javořími horami u hranice a výraznou bariérou Broumovských stěn. Od nich svah do kotliny ubíhá velmi strmě, často o stovky metrů. V minulosti představovaly těžko překonatelnou přírodní hranici, proto zdejší kraj je z vnitrozemí tak nějak vzdálený. Typickým krajinným rysem Broumovska jsou aleje podél cest a silnic, které se při pohledu z vršku stěn vlní od vesnice k vesnici.

Poprvé jsme Broumovsko poznali před třemi roky, kdy jsem fotografoval dokončenou rekonstrukci zdejšího benediktinského kláštera. Povědomí o existenci opatství byla téměř jediná znalost, kterou jsme o tomto kouzelném kraji měli. O to více nám na první dojem učarovala ta mozaika políček, navazující na lánové vesnice z malebných durynských statků. Znáte ten pocit, když vás nějaké místo chytne za srdce, a máte nutkání se k němu vrátit? Jakmile jsme se poprvé podívali na Broumovskou kotlinu od Hvězdy, měli jsme jasno.

Poetika zdejšího kraje je neoddělitelně spjata s vlivem břevnovsko-broumovského opatství, a to především v době, kdy zde byl opatem Otmar Daniel Zinke. Za jeho působení došlo k přestavbě celé klášterní budovy do barokní podoby slavnými architekty Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dientzenhoferovými. Jejich dílem je i takzvaná Broumovská skupina kostelů v okolních vesnicích. V jejich podání se Broumovsko stalo barokní krajinou, propojující přírodní mystiku s posvátným řádem architektury, a vytvářející tak jeden funkční celek. Klášter byl civilizačním centrem oblasti již dávno předtím. Ve zdejší klášterní škole studoval například pozdější arcibiskup Arnošt z Pardubic, a řada dalších osobností. Uchovával se zde proslulý Kodex Gigas, známý jako Ďáblova bible. V kostele byla dlouho tajně uložena kopie Turínského plátna. A tak bychom mohli s výčtem výjimečností spjatých s opatstvím pokračovat.

Udivuje-li klášter v Broumově svou výjimečností, kouzlo skupiny kostelíků v okolí je naopak v jejich jednoduchosti, snad až dojemně prosté líbivosti. Vznikly na území klášterního panství v první polovině 18. století. Podle různých hledisek se můžeme dopočítat až dvanácti staveb. Jediné dva kostely nejsou stejné; liší se půdorysem, počtem věží, uspořádáním vnitřního prostoru, výzdobou. Samozřejmě se liší i zasazením do krajiny, které je u barokní architektury často determinujícím faktorem pro tvar a proporce stavby. Dříve na jejich místě stály dřevěné kostelíky, podobné tomu, který lze vidět v Broumově u hřbitova. Opat Zinke uskutečnil něco, co bývalo jinak výsadou několika prozíravějších šlechticů. Uskutečnil přestavbu nikoli jedné stavby nebo komplexu staveb, ale celé krajiny. Dodnes tu chodíme po cestách, které již tehdy byly zahrnuty do velkolepé vize. Broumovsko je krajina malebných křivek.

Broumovsko je ale bohužel také krajinou kontrastů.

Pod malebnou slupkou se místy skrývá hodně červavé jablíčko sociálních a kulturních problémů. Historie zdejšího průšvihu se začala psát v době, kdy se prudce rozvinul textilní průmysl v Broumově i nedalekém Meziměstí. Do té doby poklidně žijící městečko existující víceméně na půdorysu původních městských hradeb se najednou rozrostlo o šest (!) továren. Rozvinula se infrastruktura, město začalo bujet a přes všechny politické a společenské etapy čas dospěl až k roku 1948. Tehdy se podělalo vše a všude, tak proč by Broumov měl zůstat stranou?

Z kláštera byli vyhnáni benediktini a z kláštera stalo vězení pro kněží a řeholníky z nejrůznějších řádů. Brzy na jejich místo nastoupily řeholní sestry, které zde žily v nelidských podmínkách a musely pracovat v továrnách a zemědělství. Ano, továrny byly znárodněny a fungovaly dále. Tvrdá pěst dělnictva dopadla mezitím na zdejší německé obyvatelstvo, které bylo odejito, a jeho místo museli zastat jiní. Na nucené práce přišly řeholnice, které až později po roce 1968 směly pracovat v charitativních domech. A přišli také ti, kdo byli tak nějak k dispozici. Klasický příběh pohraničí, poněkud znásobený odlehlostí kraje za stěnami.

V Broumově tedy na konci osmdesátých let žila pestrá společnost, jejíž nezanedbatelnou část tvořili Romové. S těmi zdejšími nikdy nebyly problémy, prostě tu žili jako kdokoliv jiný. Jenže v okolních vesnicích i v centru Broumova začali nakupovat nemovitosti podnikatelé z Holandska, kteří sem začali nastěhovávat o poznání horší sortu a systematicky tak čistit obce od starousedlíků. Pokud chcete vidět město, kde protestují Cikáni proti Cikánům, Broumov je vhodné prostředí pro studium takového jevu. Textilka funguje pořád, ale samozřejmě dnes potřebuje méně lidí a řada z nově příchozích je zřejmě prakticky nezaměstnatelná. K tomu sociální sítí propadlo nemálo těch, pro které je život ve společnosti, kde se každý musí umět postarat o sebe, příliš složitý.

Protože je Broumov rozlohou malý, je celkem běžné, že cestou mezi hotelem a náměstím minete dvě skupiny poflakujících se cikánských puberťáků a několik namol ožralých typů nejasného původu, to vše volně saturováno mezi běžné obyvatele a turisty. Když projíždíte některými vesnicemi v okolí, nelze si nevšimnout, že udržované statky se střídají s ruinami jak z dokumentů o Rumunsku.

Na Broumovsku žije hodně těch, kdo denně pracují na tom, aby byl tenhle kraj zase o něco hezčím místem. Místní podnikatelé investují do rozvoje, město obnovuje, co se dá. Celý region má překvapivý kulturní život a potenciál pro to, absorbovat hodně návštěvníků a nabídnout jim všestranné vyžití. Jejich snažení ale občas zavání tím, čemu se říká sysifovská práce. Protože co je to všechno platné, když hned pod klášterem vejdete do toho nejhrubšího ghetta? Když se do pěkně opraveného parku Alejka někteří místní bojí chodit a odrazují od toho i své hosty?

Ale dost už toho. Broumovsko je krásné!! Jeďte ho poznat; ale buďte připraveni i na tu druhou tvář.

Menu