Nikdy nezapomenu na své fotografické začátky. Se starým fotoaparátem na svitkové filmy jsem se pokoušel zachytit obrazy světa, který mne obklopoval. První černobílé fotky byly samozřejmě nekvalitní, o to více mne potěšilo když se jednou za čas nějaká povedla. Dodnes mám schovaných několik záběrů, které se mi i po letech líbí. A potom najednou došlo k tomu, že se povedla každá.

Počátkem devadesátých let jsem opustil černobílé obrázky a vrhl se na barvu. Svitkový fotoaparát nahradila proslulá Beiretta. Možnost zachytit okamžik v plně barevném podání, nebo toto podání nakonec úmyslně deformovat, mne fascinovala – stejně jako možnosti které později nabídl dokonalejší přístroj zakoupený v roce 1997. Fotoaparát Yashica se pyšnil špičkovou optikou, kvalitním zoomem a především možností manuálního nastavení. Rád si nechám od foťáku poradit, ale ještě raději mu do jeho rozhodnutí mluvím.

V té době mne začaly fascinovat již konkrétní obory focení. Kvůli prvnímu z nich jsem si v roce 2000 pořídil velkou zrcadlovku Olympus. Potřeboval jsem co nejširší záběr, protože jsem se dal na focení architektury, a spojení architektury s okolní krajinou. No a čím širší je záběr objektivu, tím lépe se objevují neopakovatelná kouzla sbíhavých linií, zdůrazňují se různé souvislosti jednotlivých prvků staveb, zkrátka – byla to dobrá koupě. Protože díky kvalitnímu přístroji jsem najednou mohl fotit věci, které pro mne předtím představovaly nedostižný sen. Také jsem si založil webovou stránku, na které jsem mohl dobré fotky publikovat. Jako fotograf jsem se uplatňoval i ve firmě a z koníčka se najednou stala významná část života.

Pořád jsem si musel odpírat snadnou cestu přechodu na digitální fotoaparát, který se jako blesk objevil ve firmě počátkem roku 2000. Jmenovalo se to Camedia 1400 a o čtyři roky později to byl veterán. Mělo to fantastickou funkci smazat nepodařený snímek, ale právě to mi vadilo. Věděl jsem, že kvalitní fotky mohu dělat jen tehdy, pokud ponechám celému procesu klidný průběh, který nebudu ovlivňovat. Jistě, může se stát, že člověk vyvolá film a na něm bude ze třiceti šesti políček jen jedno dobré. Ale to je přece smysl fotografování. Dobré snímky vznikají jako umění, ne jako mechanické zacházení s digitálním snímačem a s předsazenou optickou soustavou. Blížil se totiž revoluční zlom přechodu na techniku zcela jiné kategorie. Ale přesto, že dnes fotím výhradně na digitál, na svou klasickou průpravu nikdy nezapomínám. Jsem přesvědčený, že analogová klasika je jedinou cestou k tomu, naučit se doopravdy fotografovat, bez displeje pro okamžitou kontrolu výsledku, bez téměř neomezené kapacity karty.

V roce 2004 jsem měl za sebou již celkem dlouhou cestu fotografickým světem. Dostal jsem se k různým pracovním příležitostem. Dospěl jsem k názoru, že si chci koupit jednookou zrcadlovku. Uznávám, fotit digitálem je jako obcovat s mrtvolou. Vzhledem ke kontraktům s agenturami provozujícími internetové portály byla ale volba DSLR logická. S čím pracuji, se můžete podívat tady. Nejsou to nejzásadnější informace. Nepovažuji za nutné ztrácet čas hovory o technických údajích, pokud prezentuji hotové dílo. Rozhovory, při kterých se kamarádi přebíjejí údaji o počtu megapixelů mi připomínají závody malých chlapečků v tom, kdo výš dočůrá. Záleží mi na parametrech optiky, všechno ostatních je až v dalším pořadí. A ještě výš než technika stojí focený objekt, světlo, kompozice.

V souvislosti s prací jsem měl v průběhu let 2005 až 2007 příležitost pořizovat snímky pro výpravnou publikaci o podzemním stavitelství v České republice. Byla to pro mne obrovská výzva, pro kterou jsem obětoval hodně času. Věřím tomu, že mne výsledek posunul zase o něco dále. Snažím se o neustálé zlepšování a neustálý vývoj svých prací. Odmítám, aby se mi fotografování stalo pouhou pracovní povinností, přestože jej vidím jako nedílnou součást svého povolání. Po vydání knihy se nyní průběžně věnuji projektu shromažďování a doplňování multimediálního archivu českého podzemí, přičemž součástí této práce je i košatá fotodokumentace. Tím se dostáváme k mé fotografické současnosti.