Fotografování je možná nejvíce typickou součástí mojí osobnosti. Je mojí prací, koníčkem, zábavou, vášní i uklidňujícím odpočinkem. Fotografování je mým světonázorem, stylem života, pohledem na svět. Od roku 2009 se věnuji fotografování na své jméno a na svůj účet.

Fotografování je vášeň, která se naplňuje přenesením obrazu přes optickou soustavu na citlivou záznamovou vrstvu prostřednictvím stisknutí spouště. Výsledkem je pocit ze zachycení výjimečného obrazu, okamžiku nebo pocitu. S člověkem, který tohle chápe, se nepotřebujeme o všech souvislostech dlouze bavit; o tom se totiž dá moc hezky mlčet. Stejně tak je někdy těžké jít s někým společně fotografovat. Každý má svůj pohled na okolní svět, své téma a přítomnost jiného, třebaže obdobně zaměřeného jedince může za určitých okolností rušit.

Samozřejmě mám různá oblíbená témata. Často fotím přírodu. Má nekonečně mnoho podob, je fascinující v nekonečné rozlehlosti a pestrosti, dokáže dojmout tisíci rozmanitých drobností v každém drobném květu. A neopakovatelná je ve spojení s architekturou. I ta má hodně tváří. Může to být kaplička u stromu, gotický chrám, smírčí kříž v příkopu u cesty. Nebo třeba technické památky, dopravní stavby i konstrukce zcela moderní a účelové. Velký tématem, se kterým snažím průběžně pracovat, je téma cesty.

Kromě architektury a krásné české krajiny, baví mne fotografování světa lidí a tváří – tedy portrétů, aktů a lidských emocí. Pokud sleduji svět kolem sebe, vidím snímky i tehdy, když nekoukám skrz hledáček. Fotoaparátem pouze příležitostně zaznamenávám obrazy. A tohle jsou ty nejkrásnější obrazy, jaké mohu fotit. Směle tvrdím, že ani ta nejnádhernější přírodní scenérie, ani ta nejúžasnější gotická katedrála, nic z toho se nevyrovná focení aktu. Vyfotit křivky těla tak, aby nepobuřovaly, ale aby výsledný obraz lahodil oku i duši, to je umění. Umění ze strany fotografa i foceného objektu, od něhož je vyžadován klid, naprostá přirozenost, přesto nikterak vyzývavost. Teprve na fotografii, někde uvnitř v těle fotoaparátu, se z prosté přirozené krásy stane obraz, který pak působí na vjemy a vědomí diváka. Diváka, který z fotografie jemně erotického aktu čte stejně jako z fotografie otevřené panenské krajiny prosvětlené sluncem, nebo třeba ze snímku majestátního chrámu. To, co cítíme při pohledu na fotografii, nám nemá dodat hotové sdělení, má pouze jitřit naši představivost a dráždit naše estetické smysly. Stejně tak dobrý portrét umí představit člověka takového, jaký je doopravdy, aniž by jeho fotografie musela být doplněna jediným popiskem.

Výsledky mého snažení se postupně hromadí ve fotoblogu.