Při své cestě do světa fotografie jsem se dlouhodobě, nebo jen v určité fázi, nechal ovlivnit několika více či méně známými autory. Bez nároku na pořadí a rozlišení významu to byli a jsou zejména:

• Gregory Crewdson
• František Dostál
• Daniela Dostálková
• Tomáš Durňák
• Milada Fišerová
• Oleg Homola
• Taras Kuščynskyj
• Pavel Šindler

Ze všech lidí, kdo mne ovlivnili, musím vyzdvihnout osobnost Tarase Kuščynského, podle mého názoru jednoho z nejvíce nedoceněných českých fotografů. Původní profesí projektant, absolvent fakulty architektury ČVUT v Praze. Věnoval se zejména reklamní a portrétní fotografii a fotografování aktů. Hlavním tématem jeho fotografií je žena. Fotografoval ve volné přírodě, odmítal umělé osvětlení a speciální vybavení. Věnoval se ale i krajinářské fotografii, zejména vysokohorské. Při povrchním pohledu můžeme jeho fotografie označit někdy jako technicky nedokonalé; jejich emotivní a citový náboj je ovšem natolik silný, že dává nahlédnout skutečné podstatě smyslu fotografie. Jsou to obrazy světla, zobrazující krásu takovou, jaká je – věčná, nadčasová, neměnná pravda přežívající tisíciletí civilizace. Jeho životní motto je pro mne inspirací:

Fotografovat znamená pro mne žít.

Chci vytvářet krásu.
Chci zobrazovat život.
Jeho nositelkou je žena.
Ona je prostředníkem mého sebepřiznání,
její ruce, vlasy, tvář.
Hledám a čekám na vzácné okamžiky,
kdy v očích ženy je věčnost.
Světlo je mým stavebním materiálem.
Zhmotňuji ho a vytvářím prostor klidu.