O fotografování

Fotografování je můj život. Nemyslím tím jen zdroj obživy, ale zkrátka způsob existence. Když se dívám kolem sebe, vidím některé věci zarámované, jako kdyby to už byly hotové fotografie. Zároveň je pro mne ovšem fotografování oním zdrojem obživy. Žijeme v době, kdy se umělecké řemeslo, jehož českým pojmenováním je slovní spojení „malování světlem“, změnilo na zachycování obrázků přenosnými krabičkami, které sice umí i telefonovat, ale ušlechtilé umění se jejich prostřednictvím mění v nechutnou rutinu.

A když k tomu připočteme i snahu lidí za každou cenu vyniknout a tvořit, existuje dnes nebývale silná základna těch, kteří kazí ceny a táhnou úroveň fotografické práce ke dnu. Většina redakcí raději koupí špatný snímek za pár stovek, než aby si objednala práci u toho, kdo by jim dodal dílo kvalitní a nápadité. Proto nejen mně nezbývá, než se soustředit na ty obory fotografie, které ještě vynášejí. Není to vždycky příjemné, a často se mi vrací z paměti výrok jednoho z mých přátel a pedagogů: „Mám fotografii příliš rád na to, abych se jí živil“.

Ne, že by mne třeba technická či produktová fotografie, nebo zakázkové focení svateb nebo staveb nebavily. Ale to co mi čím dál víc chybí, je volná tvorba, zamyšlené přírodní scenérie, barevné kompozice, tvarové kontrasty starých měst a také – akt. Exteriérový akt je pro mne námětem neušlechtilejším. Věnoval jsem se mu dříve, ještě v době studia. Postupem let, jak mne pohlcovala praxe, jsem se jím zabýval čím dál méně a asi před půl rokem jsem dostal chuť udělat pár hezkých záběrů v jednom opuštěném lomu. A narazil jsem na problém. Dívka, kterou jsem s oblibou využíval jako modelku, se stihla vdát a porodit, a necítí se být vhodně estetickým objektem pro takové snímky. Musel jsem se poohlédnout jinde a to se ukázalo být skoro neřešitelné.

Naše země je zřejmě plná potenciálních modelek. Snad každá druhá dospívající dívka či mladá žena by se chtěla stát modelkou. Takže se masivně líčí, výstředně obléká a čte skoro výhradně společenské magazíny, aby věděla, co letí. Výsledkem je v lepším případě nefotogenické anorektické stvoření s e zničenou pletí a vizáží zasloužilé konzumentky tvrdých drog. V horším případě s podobou aktivní pornoherečky, jejíž vystupování nenechává nikoho na pochybách, že jsou zřejmě připravené udělat opravdu cokoliv, aby se dostaly na stránky svých oblíbených časopisů.

Rozhodil jsem sítě a světe div se, po několika týdnech se mi ozvala dívka, která vypadá, jako kdybych si ji pro své snímky vymyslel a zhmotnil. Je přirozeně krásná, fotogenická a má tak milý úsměv, že má člověk chuť hledat další kompozice a mačkat spoušť znovu a znovu. Domluva focení nebyla úplně jednoduchá, po organizačních problémech nám přestalo přát počasí, ale pak se konečně zadařilo. Přijela v doprovodu svého přítele, nadšence pro speciální fotografické techniky. Nebyla to práce. Byly to dvě hodiny naprosté pohody, zábavy a tvůrčí radosti.

Výsledek vypadá skvěle a já věřím tomu, že vzniklé dva sety fotografií nejsou poslední. Už teď přemýšlím o námětech na podzim, v zimě a hlavně potom na příští jaro a léto…

Fotografování je prostě úžasná věc!!!

Štítky: blog, fotografování

Přidej komentář