Nedávno jsem zakončil pět let trvající kombinované studium na vysoké škole. V souvislosti s přípravou na státní závěrečné zkoušky jsem postupně dospěl k poznání, že náš život ovládají pravidla, o jejichž platnosti není třeba diskutovat. Bývá zvykem taková tvrzení nazývat axiomy, nebo těž postuláty. Po vzoru těch největších, sdílím svou životní zkušenost k poučení široké veřejnosti.
Žádný den není delší než 24 hodin (tzv. axiom rozumného plánování). Předsevzetí o tom, jak se člověk bude připravovat průběžně, naráží na dostupné množství času. Precizní plány jsou hezká věc, ale není hanbou se na to čas od času vykašlat a třeba se víc vyspat. Nebo zkrátka dělat cokoliv jiného.
Desátý šálek kávy nechutná tolik jako ten první, ale povzbudí stejně (tzv. axiom mezní užitečnosti kávy). Historie lidstva a pokroku je lemována prázdnými šálky a hromádkami kávové sedliny.
Neexistuje žádná činnost, která by se nedala udělat právě teď (tzv. axiom užitečné výmluvy). Ať už je potřeba opravit vrzající panty u dveří, vymalovat chodbu, nebo třeba jen srovnat věci v garáži, všechno jde lépe od ruky, když se to dělá místo učení.
Neexistuje seriál nebo film, který by nebylo možné vidět znovu (tzv. axiom náročného diváka). Kdyby Bůh chtěl, abychom se pouze učili, nevymyslel by Netflix. A Netflix by nenatočil Stranger Things.
Wolfenstein 3D je i po letech skvěle hratelný (tzv. axiom vymlácené klávesnice). Díky přípravě na státnice jsem dokázal projít i přes ty části, kde jsem před lety tápal. A zjistil jsem, jak skvěle si i po letech pamatuju různé finty v Prince of Persia, ovšem to už je docela jiný příběh.
I přes tyto zjevné pravdy nakonec všechno dobře dopadlo. Trvalo to přesně 5 let a 3 dny. Díky všem, kdo mi pomohli třeba jen tím, když tolerovali, že to se mnou nebylo lehké.
